Infračervené ohřívače trouby z uhlíkových vláken

Infračervené ohřívače trouby z uhlíkových vláken

Povídáme si o ohřívačích na infračervené záření z uhlíkových vláken

Pokud jste někdy pracovali s křemíkovými nebo halogenovými lampami, víte, jak to funguje. Ale ohřívače na infračervené záření z uhlíkových vláken jsou něco úplně jiného. Místo kovového vlákna používáme vodivá uhlíková vlákna.

Proč na tom záleží? Za prvé, uhlíková vlákna se neoxidují, když teplota stoupne velmi vysoko. To znamená, že teplota zůstává konstantní, i během dlouhých výrobních cyklů. Je to prostě spolehlivější řešení.

Podrobnosti ohledně tepla
Při určování specifikací jde všechno o povrchovou plochu a výkon potřebný k fungování ohřívače. Tyto emitory vyzařují široké spektrum infračerveného záření – převážně středně až dlouhé vlnové délky.

To je tajemství toho, proč dokážou tyto ohřívače proniknout do organických materiálů a povlaků, místo aby pouze spálily jejich povrch.

Upozornění: Tyto ohřívače lze zapojit do vysokonapěťových sítí, abyste snížili spotřebu proudu v celém troubícím systému. Ale buďte opatrní – vysoký výkon znamená velké množství tepla působícího na korpus trouby. Pokud vaše chladicí ventilátory nebudou dostatečné, rámeček trouby se začne deformovat. A to nikdo nechce.

Výroba trvanlivých produktů
Samotný prvok ohřívače je tvořen uhlíkovými vlákny uloženými v termorezistentní pryskyřici nebo v křemíkové obálce. Na konektorech jsme velmi pečliví – právě tam totiž často dochází k problémům. Ujišťujeme se, že konektory nezapálí.

Jednou z výhod uhlíkových vláken je to, že se prakticky ne rozpínají ani nestahují tak jako wolfram. Můžete tyto ohřívače rychle zapínat a vypínat, aniž by se poškodily. Navíc se obvykle bez problémů umístí na místo, kde dříve byly rezistorové cívky.

Jak to vypadá v reálném světě
Tyto ohřívače najdete všude – v troubách na vytvrzování materiálů, v tunelech na sušení, při výrobě plastů. Dokážou dosáhnout požadované teploty mnohem rychleji než ty staromódní systémy s nuceným prouděním vzduchu.

Ale je tu jeden problém – uhlíková vlákna jsou trochu křehčí než trubice z nerezové oceli. Pokud je vaše pracoviště chaotické, plné vibrací nebo pokud se věci často pohybují, měli byste je chránit keramickými nebo křemíkovými ochrannými kryty.

A ještě jedna rada: dávejte pozor na vzdálenost mezi emiterem a pracovním povrchem. Pokud je emiter příliš blízko, vzniknou „horká místa“. Dejte mu trochu prostoru – a budete v pořádku.